Účinek pachů
Některé pachy fungují jako stroj času. Za pár vteřin vás katapultují zpět do minulosti, probouzí vzpomínky a oživují dlouho zapomenuté okamžiky. Nějak magické. Několik nosních molekul se ztratí v našich nosních dírkách, zasáhne čichovou sliznici v horní části nosní dutiny a BÄMM zahájí cestu.
Nedávno jsem navštívil přítele jottwede v zeleném slaninovém pásu v Berlíně. Tam, kde divočáci v noci zpustoší přední zahrady a řídí několik aut, svět voní jinak než kolem Gedächtniskirche. Když jsem po dlouhé procházce do jeho domu dorazil, právě dokončil sečení trávníku. Stál zpocený vedle shrabaného kobylky a já jsem stál vedle něj. Čerstvě pokosená tráva intenzivně voněla svěží zelení a najednou, jako by se v mém mozku otevřely skryté dveře, byl jsem v zahradě domu rodičů. Bylo mi šest let a sledoval jsem, jak můj otec seká trávník, každý detail byl zřejmý. A stejně tak náhle, jak se otevřela, se dveře v mé hlavě opět zavřely a já jsem byl zpátky v zahradě přítele.
Podobné okamžiky jsem zažil už dříve a tyto záblesky paměti byly vždy vyvolávány zápachem. Když jsem se večer vrátil domů, začal jsem hledat síť pro název tohoto jevu a rychle přistál na tzv.?Proustův efekt?. Francouzský autor Marcel Proust ve své práci „Při hledání ztraceného času“ popisuje, jak si muž nakrájel na čaj pečivo. Výsledný zápach uvolňuje jeho vzpomínky z dětství, které byly dříve skryté v jeho podvědomí.
Dobře, teď mám jméno pro tento jev. Co chybělo, bylo vysvětlení toho, jak se projevuje Proustův efekt. Dělám to nevědecky krátkým: vizuální, sluchové, hmatové a chuťové smyslové dojmy, tj. Vidění, sluch, dotek a chuť, jsou filtrovány a zpracovávány v mozkové kůře. Čichové vnímání, tj. Pachy, však spěchá neomezeně a nefiltrováno přímo do limbického systému. Tato biologicky nejstarší část lidského mozku je zodpovědná za zpracování emocí a kontrolu výhonků. Toto vysvětlení by bylo v lékařském dokumentu považováno za nedostatečné. Pro mě jako laik vysvětluje, proč určité pachy okamžitě spouštějí řetězce asociace a probouzejí vzpomínky nebo touhy.
Vzpomínám si na lekci biologie v mých školních hodinách, ve které se nás náš učitel pan Stakenkötter (přece jen někteří lidé ve Westfálii opravdu nazývají) zeptal, které z našich smyslů bychom s největší pravděpodobností obešli. Třída hlasovala a nos zvítězil. Takže samozřejmě ztratil, protože většina by se zbavila čichu. Tehdy jsem se rozhodl ochutnat, jídlo pro mě nikdy nebylo tak důležité. Pan Stakenkötter nám poté vysvětlil, že ochutnávka a vůně jsou v jakémsi symbiotickém vztahu. Lidé, jejichž čich je vadný, jsou také přísně omezeni ve vnímání různých chutí. Švýcarové mezi vámi to již vědí. Ve Švýcarsku slovo „Dna?“ pro vůni i chuť. V souladu s tím může švýcarská dna sýrový fondue s „gusto“, zatímco my Banausen to prostě chutná a voní. Ve skutečnosti více voní. Což nám přináší plynulý přechod k tématu „nepříjemných pachů“? mají.
Necítíte někoho? To, že to dokážu, je mnohem víc než jen drobná fráze. Ve skutečnosti je vývoj lidského zápachu jedním z nejdůležitějších kritérií při výběru partnera. Feromony (vůně) vylučované lidským tělem obsahují informace o jeho genetickém materiálu. Čím více se liší genetický materiál jiného než našeho, tím lépe ho můžeme „cítit“. Důvod: Různé genetické materiály také znamenají odlišný imunitní systém. Potenciální potomci tak těží z genetické směsi dvou různých imunitních systémů a jsou tak lépe připraveni na nemoc. Kromě toho tento „pudový instinkt“ chrání? proti incestu, který často vede k genetickým vadám potomstva. To samozřejmě vysvětluje, proč jsem nikdy nemohl tak dobře cítit sestru? ? náš genetický materiál je prostě příliš podobný.
Právě v tu chvíli fouká vůně z kuchyně: Můj snoubenec (jehož genom se musí velmi lišit od mého, stejně jako to cítím já) prskne něco v pánvi. Můj limbický systém hlasitě křičí na HUNGER, překonává zbytek mého mozku, který sem chtěl dát tip. Možná příště?
